Svatební víkend, o kterém píšu, se odehrál v pátek a v sobotu jednoho letního měsíce roku 2017. V pátek ráno mě očekávala nevěsta Kamča na Panství Dlouhá Lhota a v sobotu ráno jsem se měl hlásit v kadeřnictví v centru města Jeseník u nevěsty Magdy. Den před páteční svatbou jsem sbalil vše potřebné a vyrazil z Jablonce na Panství Dlouhá Lhota.

„Dobrý den.“ pozdravil jsem číšníka, který leštil sklenice v restauraci na kraji zahrady panství. „Zítra tady točím svatbu a dnes bych si tu rád natočil pár detailů. Pustíte mě do zahrady?“

„Bez problémů. Klidně běžte. Jen mi řekněte, až budete mít hotovo.“ řekl číšník přátelsky.

V zahradě panství jsem strávil asi dvě hodiny. Natočil jsem si pár detailů místa tak, abych je mohl použít ve filmu, i kdyby zítřejší počasí bylo úplně jiné než dnes a kartu také zaplnilo několik časosběrů.

V podvečer jsem se rozloučil s číšníkem a rozjel jsem se po okolních vesnicích. Nevěsta si přála najít zajímavé místo, na které bychom mohli v den svatby zajet a pořídit pár zajímavých záběrů a fotek. U jedné vesnice za kopcem jsem našel celkem udržovaný rybník. Došel jsem na jeho zarostlou hráz se stativem a nafotil jsem západ slunce. Za dvě hodiny se setmělo. Když jsem balil stativ, přijelo ke mně lesem černé auto a vystoupil muž v maskáčích.

„Co tady děláte?“ zeptal se, aniž by pozdravil.

„Balím stativ. Fotil jsem si časosběr západu slunce,“ řekl jsem popravdě a čekal, co se bude dít.

„A kdo vám to dovolil? Tohle je soukromý rybník, víte?“

„Ale já vám tady nechci nic ničit. Žádný zákaz vjezdu jsem neviděl a jeden zahrádkář na druhém konci hráze říkal, že sem normálně chodí a ať si klidně fotím. Nebojte, už jdu pryč.“ odpověděl jsem nervóznímu majiteli a uložil stativ do auta.

Chlap v maskáčích se uklidnil, vytáhnul prut a začal chytat ryby. „Já mám tady po okolí pět rybníků a občas si je jezdím zkontrolovat. Klidně tady buďte. Chtěl jsem mít jistotu, že nejste žádný pytlák.“

Rybář vytáhnul jednu rybu a pustil ji zpět do rybníka. „Mějte se.“ řekl klidně a odjel.

Svatební den Kamči a Přemka byl opravdu pěkný. I když se po obřadu zvednul silný vítr a málem odnesl celou svatební hostinu i se stoly a židlemi, nikdo nepřišel o dobrou náladu. Jedna z nejlepších kapel, co jsem na svatbách potkal, pořádně roztančila večer a mě se ani nechtělo pryč. Točil jsem jak o závod, protože když se něco děje, je radost točit.

V deset večer jsem si našel nevěstu a povídám: „Kamčo, takhle parádní atmosféru je radost točit. Už teď vím, že to bude skvělý film. Ale taky vím, že bych už měl jet. Čeká mě cesta na druhý konec republiky a už v šest ráno se musím hlásit v Jeseníku.“

„Moc děkuju, Míro. To je jasný, jen jeď. Všechno podstatné už se stejně odehrálo. Jsem ráda, že všichni tancovali. Kapela hraje skvěle. Hlavně jeď opatrně a až bude film hotový, tak napiš. Budeme se těšit.“ řekla Kamča a rozloučili jsme se.

Do města Jeseník jsem přijel ve tři hodiny ráno. A tak jsem měl přesně tři hodiny na to, abych zálohoval veškerý natočený materiál a nabil všechny baterie. Naštěstí mám svoje auto uzpůsobené tak, abych mohl všechno snadno nabít a zároveň roztřídit veškerý materiál na svém notebooku. Hodně totiž cestuju a právě na cestách je důležité mít možnost nabíjet nezávisle na okolí. Více o mých cestách, knížkách a filmech najdete zde a na trailer k mému poslednímu celovečernímu filmu se můžete podívat níže.

Svatební den Jakuba a Magdy téměř celý propršel. A tak jsme se dohodli, že se sejdeme ještě jednou a to hned druhý den, tedy v neděli a natočíme si „rande.“ Když jsme se kolem nedělního poledne rozloučili, sedl jsem do auta a vrátil se k městu Jeseník. Nafotil jsem poslední časosběr a odjel domů do Jablonce nad Nisou. Asi není těžké uvěřit, když napíšu, že jsem prospal celé pondělí. A jak to bylo dál? Vše o vzniku svatebního filmu si můžete přečíst v těchto třech článcích: I., II., III. a na svatební film Jakuba a Magdy se můžete podívat níže. V galerii se pak můžete podívat na další svatební videa z mojí produkce.